I přes mezinárodní nátlak bylo pět dalších lidí odsouzeno k trestu smrti za účast na krvavých nepokojích v hlavním městě autonomní oblasti Xinjiang. Všech pět mužů bylo Ujgury. Dva další podezřelí byli odsouzeni k doživotí. Šest dostalo vysoké tresty odnětí svobody. Stalo se tak po dvou měsících od doby, kdy byla souzena první skupina obžalovaných z nepokojů v Urumči. Podezřelí byli stíháni za vraždy, žhářství, loupeže, úmyslné ublížení na zdraví a nastražení výbušnin. U soudů bylo přítomno mnoho příbuzných a stovky dalších lidí. Velkou pozornost rozpoutal proces s Maimaiti'aili Yisilamu, který měl údajně zabít 30letého policistu. Maimaiti'aili Yisilamu veškerá obvinění popřel a uvedl, že důkazy proti němu jsou falešné, také tvrdil, že byl u výslechu nucen k nepravdivé výpovědi. Státní zástupce, ale popřel, že by došlo v průběhu šetření k nějakému pochybení a 24letý Maimaiti'aili Yisilamu byl odsouzen k trestu smrti i přes žádost jeho právníka o lehčí trest z důvodu, že nebyl jediným, kdo zavinil smrt policisty.[1]
V Xinjiangu byly nedávno publikovány dvě sbírky čínských zákonů a místních předpisů v autonomní oblasti Xinjiang v ujgurském jazyce. Ti místní obyvatelé, kteří neumí čínské písmo, se tak budou moct seznámit s vnitrostátními právními předpisy ve vlastním jazyce. Zveřejnění sbírky by podle místní vlády mělo přispět k budování demokracie a právního pořádku v Xinjiangu.[2]
V souvislosti s červencovými nepokoji také úřady v autonomní oblasti Xinjiang upořádaly semináře, které mají přispět ke zlepšení reakce na mimořádné události v regionu. První skupina 260 úředníků podstoupí výcvik k ochraně bezpečnosti regionu, sociální stability a lidských zájmů. Úředníci se budou učit jak reagovat na mimořádné události, jak využít v situaci místní zákony a předpisy. Součástí bude i systém včasného varování před přírodními katastrofami, naučit se reagovat na nalezené výbušniny apod.[3]
Prezidentka světového ujgurského kongresu Rebija Kadírová v rozhovoru pro Rádio svobodná Evropa vyzvala evropské politiky, aby se zaměřili na osud Ujgurů, kteří jsou v Číně stále pronásledováni a vězněni. Poznamenala, že politici, se kterými se na svém turné po evropských hlavních městech již setkala, slíbili, že zařadí ujgurskou otázku do svého programu. Její cesta zahrnuje Řím, Berlín, Vídeň, Stockholm, Brusel a Paříž. Řekla také, že nemůže cestovat do zemí Střední Asie, protože si místní vlády nechtějí znepřátelit Čínu. Uvádí také, že se mnoho Ujgurů snaží opustit Čínu, aby se tak vyhnuli pronásledování, které se po červencových nepokojích výrazně přiostřilo. [4]
[1]Five sentenced to death in Urumqi[online 10-12-2009]citováno z: http://www.chinadaily.com.cn/cndy/2009-12/04/content_9113902.htm
[2]Laws, regulations in Uygur language published[online 10-12-2009]citováno z: http://www.chinadaily.com.cn/ethnic/2009-11/30/content_9076913.htm
[3]Ofiicials get emergency training[online 10-12-2009]citováno z: http://www.chinadaily.com.cn/cndy/2009-12/04/content_9113917.htm
[4]Exiled Activist Says Uyghur Issue Crucial For Central Asia[online 10-12-2009]citováno z: http://www.rferl.org/content/Exiled_Activist_Says_Uyghur_Issue_Crucial_For_Central_Asia/1899753.html
5 more sentenced to death in Urumqi[online 11-12-2009]citováno z: http://english.cctv.com/program/chinatoday/20091204/101601.shtml
neděle 13. prosince 2009
středa 2. prosince 2009
Další případy agrese proti Ujgurům
V předchozích zprávách jsme se zabývali hlavně problémy mezi Ujgury-muslimy a Chany. V dnešní zprávě ukážu, že existují konflikty i mezi Ujgury – křesťany a Chany. Ujgurský křesťanský vůdce Osman Imin byl propuštěn po dvouletém pobytu v pracovním táboře, do kterého byl poslán za údajné nezákonné obrácení na víru a také za únik státního tajemství. Čínské orgány pro něj požadovali 10-15leté odnětí svobody, ale díky mezinárodní pozornosti médií byl tento trest snížen. Vůdce církve byl poprvé zatčen již v roce 2004 a držen v nápravném centru v Hotanu v jižním Sinťangu. V tomto zařízení byl týrán a vyslýchán. 18. listopadu 2004 byl Osman propuštěn na kauci, ale ta byla v říjnu 2006 zrušena a od roku 2007 byl pod dohledem v domácím vězení až do listopadu, kdy byl opět zadržen policií za odhalení státního tajemství. Úřady mu odepřely přístup k právnímu zástupci a v červnu 2008 soud bez vysvětlení odmítl jeho odvolání. Nakonec byl přestěhován do pracovního tábora v Kašgaru, kde byl nucen pracovat 12-15 hodin denně. Případ Osmana Imina není jediným příkladem, kdy dochází k pronásledování křesťanů. V souvislosti s tímto případem bylo zamítnuto na 15 žádostí o prodloužení právní licence advokátům, kteří hájí lidská práva, náboženské a etnické svobody. [1]
Ujgurové také nejsou pronásledování jen v samotné Číně, ale i v jiných státech. Německo například viní čínské diplomaty ze sledování tamní ujgurské komunity. Německá policie prohledala v úterý ráno mnichovské byty čtyř čínských obyvatel žijících trvale v Německu, u kterých existuje podezření, že vykonávali špionážní činnost. Měli tak konat na příkaz čínského konzulátu v Mnichově. Ten ale vydal prohlášení, že se v zemi zabývá pouze německo-čínskými obchodními vztahy a vyřizuje víza. Podle německých vyšetřovatelů je to ale jen zástěrka a za konzulární činností se skrývá síť zpravodajských služeb. V Mnichově žije jedna z největších ujgurských komunit na světě a sídlí zde Světový ujgurský kongres. Většina z ujgurských uprchlíků se v Německu politicky angažuje a to právě vzbuzuje pozornost čínských úřadů. Podobný případ se objevil v Německu již před dvěma roky, tehdejší čínský diplomat raději odjel ze země, po té co byl spatřen při schůzkách s agenty, kteří také sledovali ujgurskou komunitu žijící v Mnichově.[2]
Při nedávném setkání UNPO (The Unrepresented Nations and Peoples Organization), Světového ujgurského kongresu a poslanců Evropského parlamentu, přijal Evropský parlament usnesení, kterým vyzývá Peking, aby zastavil všechny rozsudky smrti, a aby vyvinul veškeré úsilí k rozvoji Chansko-ujgurskému dialogu. Toto usnesení přijal Evropský parlament ve Štrasburku 26. 11. 2009.[3]
[1]China Releases Uyghur Church Leader from Prison[online 30-11-2009]citováno z: http://www.christianpost.com/article/20091125/china-releases-uyghur-church-leader-from-prison/
[2]Německo viní čínské diplomaty ze špiclování lidí[online 1-12-2009]citováno z: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=654033
[3]Condemnation by MEPs of Executions in China[online 1-12-2009]citováno z: http://www.unpo.org/content/view/10395/81/
China Releases Uyghur Church Leader from Prison[online 1-12-2009]citováno z: http://www.charismamag.com/index.php/news/25495-china-releases-uyghur-church-leader-from-prison
Ujgurové také nejsou pronásledování jen v samotné Číně, ale i v jiných státech. Německo například viní čínské diplomaty ze sledování tamní ujgurské komunity. Německá policie prohledala v úterý ráno mnichovské byty čtyř čínských obyvatel žijících trvale v Německu, u kterých existuje podezření, že vykonávali špionážní činnost. Měli tak konat na příkaz čínského konzulátu v Mnichově. Ten ale vydal prohlášení, že se v zemi zabývá pouze německo-čínskými obchodními vztahy a vyřizuje víza. Podle německých vyšetřovatelů je to ale jen zástěrka a za konzulární činností se skrývá síť zpravodajských služeb. V Mnichově žije jedna z největších ujgurských komunit na světě a sídlí zde Světový ujgurský kongres. Většina z ujgurských uprchlíků se v Německu politicky angažuje a to právě vzbuzuje pozornost čínských úřadů. Podobný případ se objevil v Německu již před dvěma roky, tehdejší čínský diplomat raději odjel ze země, po té co byl spatřen při schůzkách s agenty, kteří také sledovali ujgurskou komunitu žijící v Mnichově.[2]
Při nedávném setkání UNPO (The Unrepresented Nations and Peoples Organization), Světového ujgurského kongresu a poslanců Evropského parlamentu, přijal Evropský parlament usnesení, kterým vyzývá Peking, aby zastavil všechny rozsudky smrti, a aby vyvinul veškeré úsilí k rozvoji Chansko-ujgurskému dialogu. Toto usnesení přijal Evropský parlament ve Štrasburku 26. 11. 2009.[3]
[1]China Releases Uyghur Church Leader from Prison[online 30-11-2009]citováno z: http://www.christianpost.com/article/20091125/china-releases-uyghur-church-leader-from-prison/
[2]Německo viní čínské diplomaty ze špiclování lidí[online 1-12-2009]citováno z: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=654033
[3]Condemnation by MEPs of Executions in China[online 1-12-2009]citováno z: http://www.unpo.org/content/view/10395/81/
China Releases Uyghur Church Leader from Prison[online 1-12-2009]citováno z: http://www.charismamag.com/index.php/news/25495-china-releases-uyghur-church-leader-from-prison
pondělí 23. listopadu 2009
Poprava devíti osob obviněných z účasti na červencových nepokojích v Urumči
Čínské úřady nedávno popravily devět osob obviněných z účasti na nepokojích v ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang v červenci 2009 - osm z nich byli Ujguř a jeden muž byl Chan. Ignorovali tak světové výzvy k otevřenému, nezávislému a transparentnímu vyšetřování. Čínští představitelé potvrdili, že k popravám skutečně došlo, přesné datum však neuvedli, rozsudky ale byly vyneseny 30. října. Nejvyšší tresty prý předtím prověřil Nejvyšší lidový soud, jak to vyžadují čínské zákony.
Popravy Ujgurů po etnických střetech s Číňany se setkaly s velkou mezinárodní kritikou.
Podle Amnesty International byly ale obžalování popraveni tajně neprodleně po procesu a bylo jim odepřeno bezplatné právní zastoupení, rodinným příslušníkům nebyla ani dovolena poslední návštěva před popravou.
Švédské předsednictví Evropské unie, se také přidalo ke kritice prováděných poprav. A vydalo prohlášení: "EU vyzývá Čínu, aby urychleně přezkoumala případy těch, kteří zůstali odsouzení k trestu smrti za jejich údajnou účast na letošních nepokojích, aby a jejich tresty byly zmírněny."[1]
Uyghur American Association také důrazně odsuzuje popravy a vyjadřuje znepokojení nad zpolitizovaným soudním řízením a nedostatkem transparentnosti při vyšetřování. "Popravy těchto mužů ještě zhoršily hrůzy a bezmoci Ujgrůi ve Východním Turkestánu, jejichž přáteli a blízkýcí byi zabiti a zadržení od 5. července," řekla vedoucí ujgurské demokracie Rebija Kadírová. "Přidali se tak do neznámého počtu Ujgurůi, kteří již byli zabiti 5. července, a ve vazbě na 5. červenec a obávám se, že popravy a vraždy Ujgurů budou pokračovat, jak Čína začíná intenzivněji usilovat o" tvrdý úder "proti uhurskému lidu. Skutečnost, že čínské úřady měly tu drzost, aby prováděly tyto poprav v předvečer návštěvy prezidenta Baracka Obamy v Číně zobrazuje jejich naprostou lhostejnost k mezinárodním standardům lidských práv. Je však třeba čínské úřady dohnat k zodpovědnosti za své činy, nebo se napětí ve Východním Turkestánu zhorší ještě více. Žádám mezinárodní společenství, aby usilovalo o důkladné vyšetření vražd a zadržování Ujgurů od 5. července ve Východním Turkestánu. " [2]
I čtyři měsíce po nepokojích je Urumči stále obsazeno čínskými vojáky a ve městě vládne napjatá atmosféra. Číňané stále omezují přístup na internet, nelze ani přímo telefonovat do zahraničí. Peking totiž věří, že nepokoje zosnovaly ujgurské exilové skupiny v čele s Rebíjou Kádirovou. V září úřady ve Východním Turkestánu schválily zákon kriminalizovat diskuze o "separatismu" na internetu.[3]
Zdroje:
[1]Chinese death penalty target minorities[online 21-11-2009]citováno z: http://www.worldcoalition.org/modules/smartsection/item.php?itemid=373
[2]East Turkestan: Uyghur American Association Strongly condemns execution[online 22-11-2009]citováno z: http://www.unpo.org/content/view/10313/107/
[3]Čína zastrašuje Ujgury, za červencové nepokoje jich devět popravila[online 22-11-2009]citováno z: http://zpravy.idnes.cz/cina-zastrasuje-ujgury-za-cervencove-nepokoje-jich-devet-popravila-11j-/zahranicni.asp?c=A091109_125333_zahranicni_stf
Popravy Ujgurů po etnických střetech s Číňany se setkaly s velkou mezinárodní kritikou.
Podle Amnesty International byly ale obžalování popraveni tajně neprodleně po procesu a bylo jim odepřeno bezplatné právní zastoupení, rodinným příslušníkům nebyla ani dovolena poslední návštěva před popravou.
Švédské předsednictví Evropské unie, se také přidalo ke kritice prováděných poprav. A vydalo prohlášení: "EU vyzývá Čínu, aby urychleně přezkoumala případy těch, kteří zůstali odsouzení k trestu smrti za jejich údajnou účast na letošních nepokojích, aby a jejich tresty byly zmírněny."[1]
Uyghur American Association také důrazně odsuzuje popravy a vyjadřuje znepokojení nad zpolitizovaným soudním řízením a nedostatkem transparentnosti při vyšetřování. "Popravy těchto mužů ještě zhoršily hrůzy a bezmoci Ujgrůi ve Východním Turkestánu, jejichž přáteli a blízkýcí byi zabiti a zadržení od 5. července," řekla vedoucí ujgurské demokracie Rebija Kadírová. "Přidali se tak do neznámého počtu Ujgurůi, kteří již byli zabiti 5. července, a ve vazbě na 5. červenec a obávám se, že popravy a vraždy Ujgurů budou pokračovat, jak Čína začíná intenzivněji usilovat o" tvrdý úder "proti uhurskému lidu. Skutečnost, že čínské úřady měly tu drzost, aby prováděly tyto poprav v předvečer návštěvy prezidenta Baracka Obamy v Číně zobrazuje jejich naprostou lhostejnost k mezinárodním standardům lidských práv. Je však třeba čínské úřady dohnat k zodpovědnosti za své činy, nebo se napětí ve Východním Turkestánu zhorší ještě více. Žádám mezinárodní společenství, aby usilovalo o důkladné vyšetření vražd a zadržování Ujgurů od 5. července ve Východním Turkestánu. " [2]
I čtyři měsíce po nepokojích je Urumči stále obsazeno čínskými vojáky a ve městě vládne napjatá atmosféra. Číňané stále omezují přístup na internet, nelze ani přímo telefonovat do zahraničí. Peking totiž věří, že nepokoje zosnovaly ujgurské exilové skupiny v čele s Rebíjou Kádirovou. V září úřady ve Východním Turkestánu schválily zákon kriminalizovat diskuze o "separatismu" na internetu.[3]
Zdroje:
[1]Chinese death penalty target minorities[online 21-11-2009]citováno z: http://www.worldcoalition.org/modules/smartsection/item.php?itemid=373
[2]East Turkestan: Uyghur American Association Strongly condemns execution[online 22-11-2009]citováno z: http://www.unpo.org/content/view/10313/107/
[3]Čína zastrašuje Ujgury, za červencové nepokoje jich devět popravila[online 22-11-2009]citováno z: http://zpravy.idnes.cz/cina-zastrasuje-ujgury-za-cervencove-nepokoje-jich-devet-popravila-11j-/zahranicni.asp?c=A091109_125333_zahranicni_stf
pondělí 9. listopadu 2009
Jak již jsem vás informoval na konci minulé zprávy o oblasti severozápadní Číny, dnešní novinky se budou týkat údajných únosů Ujgurů z této oblasti. O těchto událostech informovala ve své zprávě Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch. Tato organizace zdokumentovala 43 případů zmizení Ujgurů.
Zpráva se zabývá situací těsně po červencových nepokojích v oblasti. Dle Human Rights Watch přijeli po nepokojích do čtvrtí města Urumči vojenské nákladní vozy a vojáci začali prohledávat všechny domy. Jejich zrak se upíral především na muže a to ve věku 12 až 45 let. Ženy a děti byly od mužů oddělovány a zůstávaly po celou dobu mimo dění.
Muži byli posléze spoutáni, vyrovnáni podél zdi a byli nuceni klečet se zavázanými obličeji na kolenou. Tím ovšem jejich ponižování nekončilo. Výslechy probíhaly taktéž velmi surově. Když nalezli na těle zadrženého rány, které dokazovaly účast na protestech, byli okamžitě naloženi na korbu nákladních vozů. A to bylo také naposled, kdy je měl možnost někdo spatřit, od té doby jakoby se po nich slehla zem.
Takové případy však nejsou v Číně zdaleka ojedinělé, avšak tento se přece jen od ostatních liší. Čínské úřady totiž nepřipouští, že by vůbec někoho zatkli, tudíž snahy rodin zadržených o kontakt s úřady je neúspěšný.
"Zdokumentovaný případ je jen špičkou ledovce,"říká šéf asijské pobočky Human Rights Watch Brad Adams(1). Většině zadržených bylo kolem dvaceti let, ale ztratili se také dvanáctiletý a čtrnáctiletý chlapec.
"Mizení lidí by nemělo být normou chování pro země, které chějí vést mezinárodní společenství,"dále poznamenává Adams(2). Tím poukazuje na to, že by Čína pro zadržování lidí měla používat oficiální místa a to zejména pro možnost kontaktování zadrženého s rodinou a taktéž s právním zástupcem.
Bohužel se mi nepodařilo získat bližší informace o oficiální čínské odezvě na tyto informace, avšak pro nás Evropany je událost tohoto charakteru v dnešní době takřka nepochopitelná.
Zdroje:
(1) (http://www.hrw.org/en/node/86160)
(2) (http://www.hrw.org/en/node/86160)
Na západě Číny se beze stopy ztratily desítku Ujgurů, vláda o ničem neví
dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/na-zapade-ciny-se-beze-stopy-ztratily-desitky-ujguru-vlada-o-nicem-nevi-13z-/zahranicni.asp?c=A091021_133646_zahranicni_stf
[cit. 2009-10-21]
China. Detainees Disappeared After Xinjiang Protests
dostupné z: http://www.hrw.org/en/node/86160
[cit. 2009-10-21]
2. analýza etnických nepokojů v severozápadní Číně
V této analýze navážu na předchozí a budu se věnovat dalšímu vývoji regionu a především náboženské a imigrační politice.
Po čínské anexi v roce 1949 došlo k uzavření mešit popřípadě k jejich demolici, tisíce duchovních vůdců bylo uvězněných. Pozemky a majetek náležící duchovním institucím byly zkonfiskovány. „Komunistická strana začala eliminovat náboženskou výuku i myšlení. Uzavřeny byly ujgurské školy, v nových školách se vyučovala pouze čínština, čínská literatura, čínská historie apod. Náboženství bylo pod velkou kontrolou s přesně předepsanými limity.“[1] Tímto bylo narušeno jedno z hlavních společenských pojítek, kterým islám bezpochyby byl.
„Čínskou náboženskou politiku lze rozdělit do několika období:
• Od roku 1950 do roku 1959 bylo náboženství oficiálně schváleno ústavou, ale i tak bylo pod kontrolou státních orgánů.
• 1959-66 Čína upevnila svou nad Východním Turkestánem, do roku 1966 byla většina mešit zbourána
• 1966- 77 v době Kulturní revoluce byly všechny náznaky religiozity zakázány, náboženské instituce odstraněny, sakrální objekty zničeny, duchovní byli uvěznění nebo popraveni
• Od roku 1977 do 90.let díky liberalizaci politiky byly některé náboženské aktivity povoleny, Ujgurové rekonstruovali své mešity, v toto období došlo k nárůstu počtu věřících
• 90.léta až doposud: čínská vláda zakázala všechny soukromé náboženské školy, všechny náboženské aktivity Ujgurů jsou opět pod přísnou kontrolou“[2]
V dnešní době existují určité náboženské rozdíly mezi venkovským a městským obyvatelstvem, zatímco věřící obývající převážně zemědělské oblasti dodržují islámské tradice a kulturní návyky důkladněji i v každodenním životě, jejich městští příbuzní se již vzdali upjatého dodržování všech rituálů, jako je například modlení se pětkrát denně, stále ale považují požití vepřového masa za nepřípustné a zúčastňují se všech velkých svátků. I přes tyto rozdíly cítí obě skupiny solidaritu k ostatním muslimům ve světě a sounáležitost k islámu, kterou vyjadřují nejen používáním svého jazyka, ale i například způsobem odívání.
Jako příklad náboženské netolerance v období Kulturní revoluce poslouží například chov vepřového. „Navzdory tomu, že islámská tradice nejen zakazuje konzumaci vepřového masa, ale i chov prasat nebo pohyb v jejich blízkosti, bylo vládou nařízeno, aby každá rodina na venkově chovala tolik prasat, kolik je členů rodiny. Lidé, kteří se tomuto nepodřídili, byli vězněni nebo přímo zabiti. K poníženosti Ujgurů byly z některých mešit zřízeny prasečáky.“[3] Dobytek byl více než člověk.
V roce 1996 byla čínskou vládou započata kampaň „strike-hard“, která měla za cíl potlačit všemožné kriminální aktivity v zemi. Ve Východním Turkestánu však kampaň nabrala zcela jiný směr. Všechny náboženské projevy byly označeny za ilegální, protičínští vůdcové, věřící a studenti byli odsouzeni za své emancipační snahy k dlouholetým trestům odnětí svobody. Některé neoficiální informace uvádějí, že do roku 1996 skončil ve vězení na 570 000 Ujgurů. Tato politika vedla k obrovským etnickým nepokojům ve Východním Turkestánu.
Jeden z mnoha incidentů se odehrál na jaře roku 1997 v ujgurském městě Ghulja vzdáleného na 4000 km od Pekingu. Ujgurská většina uskutečnila pokojnou pouliční demonstraci proti zatčení 30 duchovních vůdců v měsíci Ramadánu. Následně čínská policie a armáda rozpoutala ofenzívu, při které přišlo o život přes 100 lidí. Po tomto incidentu bylo ve větších městech provincie vyhlášeno vojenské právo. Policie obvinila tisíce mužů a žen ze separatismu. Ti byli bez spravedlivého soudu uvězněni a týráni nelidskými způsoby.
Čínská prevence proti separatistickým tendencím Ujgurů je jimi označována jako kulturní genocida. Čína se snaží odloučit Ujgury od jejich minulosti protože, „Kdo ztratil minulost, ztratil i budoucnost“.[4] Místní názvy jsou počínštěny, z řeky Tumen se například stala řeka Donghu. Pekingskou taktikou, jak zvýšit kontrolu nad tímto územím a zamezit tak snahám o separatismus, je změna národnostní struktury obyvatel, proto zde jsou účelově přesídlování tisíce Chanů z přelidněných oblastí východní Číny. „V roce 1945 zde žilo jen 5,5% Chanů. Dneska již tvoří přes polovinu populace a toto číslo se neustále zvyšuje. Ujgurové tak již tvoří menšinu ve vlastní zemi.“[5] Dříve Ujgury před touto politikou chránila značná odlehlost jejich regionu, ale po té, co došlo k modernizaci infrastruktury a dostavbě železnice, nic nebrání masovému přílivu Chanů. Etnické Číňany tady lákají ekonomické výhody. „Dalším lákadlem je možnost mít v tomto regionu dvě děti na rozdíl od zbytku Číny. Podporovány jsou také smíšené sňatky Ujgurů a Chanů, jejichž děti se automaticky stávají Chany.“[6] Chanové ovládají státní správu a všechny důležité posty, mají až 90% zastoupení ve stranických a vládních funkcích. Ujgurům zbyla druhořadá zaměstnání a tradiční řemesla. „Ujgurové žijící celé generace v jednopatrových domech, bývají vystěhování na předměstí do paneláku.“[7] Mezi další diskriminaci muslimů patří například zákaz nošení šátku u žen a vousů u mužů do jejich zaměstnání. Čína zavedla do škol výuku mandarínštiny, aby napomohla k porozumění mezi oběma etniky a také aby odvrátila hrozbu terorismu, v podstatě jde však o další krok k asimilaci. I v tak odlehlém koutě světa patří ale mezi tři základní vyučovací předměty angličtina, což by Ujgurům mohlo pomoci navázat lepší kontakty s ostatním světem.
Naproti pokusům o kulturní asimilaci a potlačování práv Ujgurů se staví například Světový ujgurský kongres. „Ten má za úkol reprezentovat společné zájmy Ujgurů jak ve Východním Turkestánu, tak v zahraničí. Založen byl v roce 2004 v Mnichově. Hlavním cílem kongresu je podporovat práva Ujgurů, jejich náboženskou svobodu a demokracii. Již v pořadí třetí shromáždění Světového uhurského kongresu se konalo v květnu 2009 ve Washingtonu.“[8] Znovu byla za prezidenta kongresu zvolena Rebiya Kadeer, která je považována za „matku Ujgurů“ nebo „ujgurského Dalajlamu“. „Rebiya Kadeer je jednou z hlavních ochránců dodržování lidských práv a vůdkyně uhurského lidu. Dnes již 60letá matka 11 dětí byla v minulosti pradlenou a později sedmou nejbohatší osobou Číny. Za své názory byla 6 let vězněná.“[9] Dnes žije v Německu a Čína ji považuje téměř za kolaborantku s teroristy. Mezí další organizace podporující práva Ujgurů patří například: Eastern Turkistan Foundation, Eastern Turkistan Culture and Solidarity Association, East Turkistan Union in Europe, Uyghur American Association, Swedish Uygur Committé a mnoho dalších.
Komentář:
Pro Čínu je oblast Sin-ťangu nejcitlivějším regionem státu. Nejde jen o etnickou odlišnost Východního Turkestánu, kterou Čína považuje za hrozbu udržitelnosti celistvosti svého státu, ale jde také o nesmírné ekonomické hodnoty tohoto regionu. Od 50. let až doposud Komunistická strana Číny poskytla obrovské investice do ekonomického rozvoje Sin-ťangu. Mezí hlavní priority rozvoje patří především těžba nerostných surovin. V regionu se nachází 1/3 čínských zásob ropy, významná naleziště uranu, uhlí a dalších surovin. Od roku 1964 do roku 1996 se na území autonomní oblasti severovýchodně od Urumči uskutečnilo 44 testů jaderných zbraní. Pro toto nesmírné nerostné bohatství je toto území pro Čínu a její ekonomiku nezbytné a bude se snažit zabránit jakýmkoliv snahám o rozšíření regionální autonomie. Čína velmi podporovala rozvoj silniční, železniční a letecké infrastruktury, rozvoj průmyslu a produktivity zemědělství. V souvislosti s tím zde přibily i pracovní podmínky a díky obrovským státním dotacím došlo ke zlepšení úrovně bydlení. Tyto na první pohled chvályhodné činy ovšem nepřinesly velký prospěch původní populaci, která staletí obývala prosperující obchodní centra na Hedvábné stezce, a která se nyní ocitla na okraji společenského žebříčku. Původní obyvatelé jsou vyhánění ze svých domovů, na místo kterých jsou stavěny moderní železobetonové výškové budovy, ve kterých je již místo pouze pro etnické Číňany. Krajina, kterou Ujgurové osídlili v dávné minulosti, a kde zapustili své kořeny, se jim doslova mění před očima.
Citace:
[1], [2], [3] Abuses of Religious Freedoms In East Turkistan [online 7-11-2009]. Dostupné z http://www.uyghurcongress.com/En/Uyghurs.asp?mid=1195916276&mid2=1048153884&mid3=-1037850317
[4], [5], [7] Brezina I. Zánik Kašgaru. Koktejl, 2009, roč. XVIII, č. 9, s. 88-95. ISSN 1210-4353
[6] Baar. V. Národy na prahu 21. století, emancipace nebo nacionalismus? Sin-ťang – Nové území nebo Východní Turkestán? str. 159 – 162. Ostravská univerzita 2001. ISBN 80-7042-807-4
[8] Introducing the World Uyghur Congress [online 6-11-2009]. Dostupné z http://www.uyghurcongress.org/En/AboutWUC.asp?mid=1095738888
[9] About R. Kadeer[online 6-11-2009]. Dostupné z http://www.iuhrdf.org/iuhrdfmain.aspx
Zdroje:
About R. Kadeer[online 6-11-2009]. Dostupné z http://www.iuhrdf.org/iuhrdfmain.aspx
Brezina I. Zánik Kašgaru. Koktejl, 2009, roč. XVIII, č. 9, s. 88-95. ISSN 1210-4353
Martin Slobodník: The People’s Republic of China - the Ethnic Composition and the Nationalities Policy [online 6-11-2009]. Dostupné z http://www.aepress.sk/mot/mo399.htm
Cultural Assimilation and Economic Segregation [online 7-11-2009]. Dostupné z http://www.uhrp.org/categories/Issues/Cultural-Assimilation-and-Economic-Segregation/
The Xinjiang conflict: Uyghur Identyty, Language, Policy and Political Discourse [online 7-11-2009]. Dostupné z www.eastwestcenter.org/fileadmin/stored/pdfs/PS015.pdf
Introducing the World Uyghur Congress [online 6-11-2009]. Dostupné z http://www.uyghurcongress.org/En/AboutWUC.asp?mid=1095738888
Po čínské anexi v roce 1949 došlo k uzavření mešit popřípadě k jejich demolici, tisíce duchovních vůdců bylo uvězněných. Pozemky a majetek náležící duchovním institucím byly zkonfiskovány. „Komunistická strana začala eliminovat náboženskou výuku i myšlení. Uzavřeny byly ujgurské školy, v nových školách se vyučovala pouze čínština, čínská literatura, čínská historie apod. Náboženství bylo pod velkou kontrolou s přesně předepsanými limity.“[1] Tímto bylo narušeno jedno z hlavních společenských pojítek, kterým islám bezpochyby byl.
„Čínskou náboženskou politiku lze rozdělit do několika období:
• Od roku 1950 do roku 1959 bylo náboženství oficiálně schváleno ústavou, ale i tak bylo pod kontrolou státních orgánů.
• 1959-66 Čína upevnila svou nad Východním Turkestánem, do roku 1966 byla většina mešit zbourána
• 1966- 77 v době Kulturní revoluce byly všechny náznaky religiozity zakázány, náboženské instituce odstraněny, sakrální objekty zničeny, duchovní byli uvěznění nebo popraveni
• Od roku 1977 do 90.let díky liberalizaci politiky byly některé náboženské aktivity povoleny, Ujgurové rekonstruovali své mešity, v toto období došlo k nárůstu počtu věřících
• 90.léta až doposud: čínská vláda zakázala všechny soukromé náboženské školy, všechny náboženské aktivity Ujgurů jsou opět pod přísnou kontrolou“[2]
V dnešní době existují určité náboženské rozdíly mezi venkovským a městským obyvatelstvem, zatímco věřící obývající převážně zemědělské oblasti dodržují islámské tradice a kulturní návyky důkladněji i v každodenním životě, jejich městští příbuzní se již vzdali upjatého dodržování všech rituálů, jako je například modlení se pětkrát denně, stále ale považují požití vepřového masa za nepřípustné a zúčastňují se všech velkých svátků. I přes tyto rozdíly cítí obě skupiny solidaritu k ostatním muslimům ve světě a sounáležitost k islámu, kterou vyjadřují nejen používáním svého jazyka, ale i například způsobem odívání.
Jako příklad náboženské netolerance v období Kulturní revoluce poslouží například chov vepřového. „Navzdory tomu, že islámská tradice nejen zakazuje konzumaci vepřového masa, ale i chov prasat nebo pohyb v jejich blízkosti, bylo vládou nařízeno, aby každá rodina na venkově chovala tolik prasat, kolik je členů rodiny. Lidé, kteří se tomuto nepodřídili, byli vězněni nebo přímo zabiti. K poníženosti Ujgurů byly z některých mešit zřízeny prasečáky.“[3] Dobytek byl více než člověk.
V roce 1996 byla čínskou vládou započata kampaň „strike-hard“, která měla za cíl potlačit všemožné kriminální aktivity v zemi. Ve Východním Turkestánu však kampaň nabrala zcela jiný směr. Všechny náboženské projevy byly označeny za ilegální, protičínští vůdcové, věřící a studenti byli odsouzeni za své emancipační snahy k dlouholetým trestům odnětí svobody. Některé neoficiální informace uvádějí, že do roku 1996 skončil ve vězení na 570 000 Ujgurů. Tato politika vedla k obrovským etnickým nepokojům ve Východním Turkestánu.
Jeden z mnoha incidentů se odehrál na jaře roku 1997 v ujgurském městě Ghulja vzdáleného na 4000 km od Pekingu. Ujgurská většina uskutečnila pokojnou pouliční demonstraci proti zatčení 30 duchovních vůdců v měsíci Ramadánu. Následně čínská policie a armáda rozpoutala ofenzívu, při které přišlo o život přes 100 lidí. Po tomto incidentu bylo ve větších městech provincie vyhlášeno vojenské právo. Policie obvinila tisíce mužů a žen ze separatismu. Ti byli bez spravedlivého soudu uvězněni a týráni nelidskými způsoby.
Čínská prevence proti separatistickým tendencím Ujgurů je jimi označována jako kulturní genocida. Čína se snaží odloučit Ujgury od jejich minulosti protože, „Kdo ztratil minulost, ztratil i budoucnost“.[4] Místní názvy jsou počínštěny, z řeky Tumen se například stala řeka Donghu. Pekingskou taktikou, jak zvýšit kontrolu nad tímto územím a zamezit tak snahám o separatismus, je změna národnostní struktury obyvatel, proto zde jsou účelově přesídlování tisíce Chanů z přelidněných oblastí východní Číny. „V roce 1945 zde žilo jen 5,5% Chanů. Dneska již tvoří přes polovinu populace a toto číslo se neustále zvyšuje. Ujgurové tak již tvoří menšinu ve vlastní zemi.“[5] Dříve Ujgury před touto politikou chránila značná odlehlost jejich regionu, ale po té, co došlo k modernizaci infrastruktury a dostavbě železnice, nic nebrání masovému přílivu Chanů. Etnické Číňany tady lákají ekonomické výhody. „Dalším lákadlem je možnost mít v tomto regionu dvě děti na rozdíl od zbytku Číny. Podporovány jsou také smíšené sňatky Ujgurů a Chanů, jejichž děti se automaticky stávají Chany.“[6] Chanové ovládají státní správu a všechny důležité posty, mají až 90% zastoupení ve stranických a vládních funkcích. Ujgurům zbyla druhořadá zaměstnání a tradiční řemesla. „Ujgurové žijící celé generace v jednopatrových domech, bývají vystěhování na předměstí do paneláku.“[7] Mezi další diskriminaci muslimů patří například zákaz nošení šátku u žen a vousů u mužů do jejich zaměstnání. Čína zavedla do škol výuku mandarínštiny, aby napomohla k porozumění mezi oběma etniky a také aby odvrátila hrozbu terorismu, v podstatě jde však o další krok k asimilaci. I v tak odlehlém koutě světa patří ale mezi tři základní vyučovací předměty angličtina, což by Ujgurům mohlo pomoci navázat lepší kontakty s ostatním světem.
Naproti pokusům o kulturní asimilaci a potlačování práv Ujgurů se staví například Světový ujgurský kongres. „Ten má za úkol reprezentovat společné zájmy Ujgurů jak ve Východním Turkestánu, tak v zahraničí. Založen byl v roce 2004 v Mnichově. Hlavním cílem kongresu je podporovat práva Ujgurů, jejich náboženskou svobodu a demokracii. Již v pořadí třetí shromáždění Světového uhurského kongresu se konalo v květnu 2009 ve Washingtonu.“[8] Znovu byla za prezidenta kongresu zvolena Rebiya Kadeer, která je považována za „matku Ujgurů“ nebo „ujgurského Dalajlamu“. „Rebiya Kadeer je jednou z hlavních ochránců dodržování lidských práv a vůdkyně uhurského lidu. Dnes již 60letá matka 11 dětí byla v minulosti pradlenou a později sedmou nejbohatší osobou Číny. Za své názory byla 6 let vězněná.“[9] Dnes žije v Německu a Čína ji považuje téměř za kolaborantku s teroristy. Mezí další organizace podporující práva Ujgurů patří například: Eastern Turkistan Foundation, Eastern Turkistan Culture and Solidarity Association, East Turkistan Union in Europe, Uyghur American Association, Swedish Uygur Committé a mnoho dalších.
Komentář:
Pro Čínu je oblast Sin-ťangu nejcitlivějším regionem státu. Nejde jen o etnickou odlišnost Východního Turkestánu, kterou Čína považuje za hrozbu udržitelnosti celistvosti svého státu, ale jde také o nesmírné ekonomické hodnoty tohoto regionu. Od 50. let až doposud Komunistická strana Číny poskytla obrovské investice do ekonomického rozvoje Sin-ťangu. Mezí hlavní priority rozvoje patří především těžba nerostných surovin. V regionu se nachází 1/3 čínských zásob ropy, významná naleziště uranu, uhlí a dalších surovin. Od roku 1964 do roku 1996 se na území autonomní oblasti severovýchodně od Urumči uskutečnilo 44 testů jaderných zbraní. Pro toto nesmírné nerostné bohatství je toto území pro Čínu a její ekonomiku nezbytné a bude se snažit zabránit jakýmkoliv snahám o rozšíření regionální autonomie. Čína velmi podporovala rozvoj silniční, železniční a letecké infrastruktury, rozvoj průmyslu a produktivity zemědělství. V souvislosti s tím zde přibily i pracovní podmínky a díky obrovským státním dotacím došlo ke zlepšení úrovně bydlení. Tyto na první pohled chvályhodné činy ovšem nepřinesly velký prospěch původní populaci, která staletí obývala prosperující obchodní centra na Hedvábné stezce, a která se nyní ocitla na okraji společenského žebříčku. Původní obyvatelé jsou vyhánění ze svých domovů, na místo kterých jsou stavěny moderní železobetonové výškové budovy, ve kterých je již místo pouze pro etnické Číňany. Krajina, kterou Ujgurové osídlili v dávné minulosti, a kde zapustili své kořeny, se jim doslova mění před očima.
Citace:
[1], [2], [3] Abuses of Religious Freedoms In East Turkistan [online 7-11-2009]. Dostupné z http://www.uyghurcongress.com/En/Uyghurs.asp?mid=1195916276&mid2=1048153884&mid3=-1037850317
[4], [5], [7] Brezina I. Zánik Kašgaru. Koktejl, 2009, roč. XVIII, č. 9, s. 88-95. ISSN 1210-4353
[6] Baar. V. Národy na prahu 21. století, emancipace nebo nacionalismus? Sin-ťang – Nové území nebo Východní Turkestán? str. 159 – 162. Ostravská univerzita 2001. ISBN 80-7042-807-4
[8] Introducing the World Uyghur Congress [online 6-11-2009]. Dostupné z http://www.uyghurcongress.org/En/AboutWUC.asp?mid=1095738888
[9] About R. Kadeer[online 6-11-2009]. Dostupné z http://www.iuhrdf.org/iuhrdfmain.aspx
Zdroje:
About R. Kadeer[online 6-11-2009]. Dostupné z http://www.iuhrdf.org/iuhrdfmain.aspx
Brezina I. Zánik Kašgaru. Koktejl, 2009, roč. XVIII, č. 9, s. 88-95. ISSN 1210-4353
Martin Slobodník: The People’s Republic of China - the Ethnic Composition and the Nationalities Policy [online 6-11-2009]. Dostupné z http://www.aepress.sk/mot/mo399.htm
Cultural Assimilation and Economic Segregation [online 7-11-2009]. Dostupné z http://www.uhrp.org/categories/Issues/Cultural-Assimilation-and-Economic-Segregation/
The Xinjiang conflict: Uyghur Identyty, Language, Policy and Political Discourse [online 7-11-2009]. Dostupné z www.eastwestcenter.org/fileadmin/stored/pdfs/PS015.pdf
Introducing the World Uyghur Congress [online 6-11-2009]. Dostupné z http://www.uyghurcongress.org/En/AboutWUC.asp?mid=1095738888
středa 28. října 2009
Hrozba Al-Kajdy
Militantní teroristická skupina Al-Kajda pohrozila útokem na čínské cíle, jakožto odvetu za nepokoje, které proběhly 5. Července v Urumči, hlavním městě autonomní oblasti Sin-ťiang. Abu Jahjá al-Libi vyzývá na islamistické internetové stránce Ujgury k tomu, aby se „navrátili ke svému náboženství a také k vážné přípravě na džihád na stezce Boží všemohoucnosti a nošení zbraní.“[1]
Zdroje:
Čína reaguje na hrozbu Al-Kajdy.
[online]. [cit. 2009-10-10] <http://www.chinadaily.com.cn/index.html>
Al-Kajda hrozí útokem na Čínu.
[online]. [cit. 2009-10-08] <http://www.chinadaily.com.cn/index.html>
Zdroj obrázku:
http://mapy.idnes.cz/#ginit=1&gzoom=4&gpos=x:44.276671273775186,y:109.072265625
[1] (http://www.chinadaily.com.cn/index.html, 2009)
[2] (http://www.chinadaily.com.cn/index.html, 2009)
Dále také naléhají na celý muslimský svět, aby toto Ujgurské počínání podpořil. Nebylo to však poprvé, kdy nějaká teroristická skupina pohrozila Číně útokem v souvislosti s protesty v Urumči. Již v polovině července vydala alžírská odnož Al-Kajdy (AQIM) výzvu k odplatě. AQIM se slíbil zaměřit na 50 000 čínských pracovníků v Alžírsku, stejně tak na čínské projekty a zaměstnance v celé severozápadní Asii. Na tuto výzvu také reagovalo čínské velvyslanectví v Alžírsku, které vydalo prohlášení, ve kterém vyzývá čínské organizace a občany ke zvýšené obezřetnosti. Jelikož se AQIM řadí mezi jedny z hlavních odnoží Al-Kajdy, dalo se předpokládat, že podobné prohlášení budou následovat i od dalších organizací. Jednou z takových skupin je i Islámská strana Turkestánu (TIP), která v srpnu vyzvala k útokům na čínské cíle po celém světě. Tato skupina je z minulosti známa například v souvislosti s bombovými útoky na veřejné autobusy v Šanghaji z května minulého roku.
Na tyto hrozby Al-Kajdy samozřejmě reagovala také samotná Čína, která rezolutně zamítla obvinění z potlačování práv muslimů v zemi. Mluvčí ministerstva zahraničí Ma Chaoxu v písemném prohlášení mimo jiné uvedl, že „provincie Sin-ťiang má plně realizovanou politiku rovnosti všech etnických skupin a také svobodu náboženského vyznání.“[2]
Dále v prohlášení stojí, že Čína je schopna zajištění národního bezpečí a bezpečnosti svých vlastních občanů a také, že bude i nadále spolupracovat s mezinárodním společenstvím v otázkách teroristických hrozeb.
S odstupem pár týdnů můžeme říct, že Al-Kajda ani jiná její spřízněná organizace svou hrozbu prozatím nevyplnila, avšak zůstává otázkou, jak se celá situace vyvine dále. Nejde totiž jen o teroristické hrozby, ale také o světové veřejné mínění, jelikož se objevily informace o únosu desítky Ujgurů z oblasti právě při červencových nepokojích. Více informací Vám však sdělíme v naší další zprávě.
Zdroje:
Čína reaguje na hrozbu Al-Kajdy.
[online]. [cit. 2009-10-10] <http://www.chinadaily.com.cn/index.html>
Al-Kajda hrozí útokem na Čínu.
[online]. [cit. 2009-10-08] <http://www.chinadaily.com.cn/index.html>
Zdroj obrázku:
http://mapy.idnes.cz/#ginit=1&gzoom=4&gpos=x:44.276671273775186,y:109.072265625
[1] (http://www.chinadaily.com.cn/index.html, 2009)
[2] (http://www.chinadaily.com.cn/index.html, 2009)
pondělí 19. října 2009
Historie Ujgurů a jejich území
Ujgurové patří mezi turkické kmeny, obývající severozápadní část dnešní Číny. Čína pro toto území užívá označení Ujgurský autonomní region Xingjiang, sami Ujgurové, ale nazývají svůj historický region Ujguristán nebo VýchodníT urkestán. Region v dnešní podobě vznikl 1. 10. 1955 v podobě Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, tato oblast nacházející se v centrální Asii zaujímá 1/6 z celkové rozlohy Číny a je tedy i jejím největším autonomním regionem. Sin-ťiang hraničí s Mongolskem, Ruskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem, Afghánistánem, Pákistánem, Tibetem, Indií a Čínou. Tvoří tedy něco jako nárazníkovou zónu mezi Čínou a ostatními státy. Ujgurskou populaci, která uznává stejné náboženství, hodnoty a kulturu lze rozdělit mezi samotné Ujgury, ale také Uzbeky, Kazachy, Tatary, Kyrgyze, mimo tyto, v regionu žijí také etničtí číňané (Chanové), Mongolové, Mandžuové nebo Huisové.
Při pohledu do minulosti zjístíme, že ujgurská historie je dlouhá téměř 4000 let. Za tuto dobu se zde vyvinula společnost srovnatelná svou vyspělostí s ostatními světovými civilizacemi té doby. Hlavním jazykem se stala ujguršita, která patří do turkické jazykové rodiny, je velmi podobná Uzbečtině, ale dá se říct, že všechny turkické kmeny se spolu navzájem dorozumí. Používali se zde také tři druhý písma, za vlády Kok turků se psalo písmem Orkhun, později bylo vytvořeno vlastní Ujgurské písmo, kterým se psalo téměř 800 let, po přijetí Islámu v 10. st. převzali Ujgurové písmo arabské, které se začalo běžně používat o století později. Před příchodem islámu zde existovala i jiná náboženství jako manicheismus, buddhismus nebo šamanismus , což dokládájí mnohé památky z těchto období, ale od roku 934 za vlády Satuk Bughra Khana, se islám stál , a je do dnes, hlavním náboženstvím regionu. Ujgurové mají také na rozdíl od etnických Číňanů světlejší pleť a nemají šikmé oči.
Napříč celým prvním tisíciletím se zde vytvářeli různé turkické státy, které musely několikrát čelit nebezpečí ze strany Číny nebo i Tibetu při jejich snažení o rozšíření území svého státu na úkor jiných. V roce 744 ustavili Ujguři svůj první stát s hlavním městem Karabalgasun, který se rozkládal na území od Bajkalu přes Mongolsko až k hranicím s Indií. Zakladatelem státu byl Kutluk Bilge Kul Khan, jehož po jeho smrti o tři roky později nahradil syn, velmi mocný vládce, který připojil k monarchii další turkické kmeny a tím ještě zvětšil rozlohu státu. Po roce 755 byli dokonce Ujgurové požádání, aby poslali svá vojska k ochraně Číny, ta jim na oplátku slíbila 200 000 rolí hedvábí ročně. V této době došlo také ke třem sňatkům mezi čínskými princeznami a ujgurskými kagany. Od roku 805 docházelo k dezintegraci státu. Díky intrikám přišla královká rodina o svou moc a vše bylo završeno roku 839, kdy v průběhu nebývale kruté zimy přišli Ujgurové o většinu svého dobytka, na kterém byli ekonomicky i životně závislí. V roce 840 říši rozvrátili Kyrgzové.
První část ujgurské politické historie dokonce ukazuje Ujgury jako ochránce čínské říše po většinu století. Na druhé straně jejich vzájemné vztahy nebyly vždy přívětivé. Způsobila to především trvalá nelibost z čínské strany. Čína si byla vědoma, že se zavázala být chráněna národem, který považovala za barbarský a cítila se tím být velmi ponížená. Ačkoli Ujgurové v průběhu staletí ztratili své nomádské návyky a kočovný styl života vyměnili za usedlý, Čína je stále označovala za necivilizované a barbarské. Proto také Ujgurové nikdy nezískali od Číny takový respekt, jaký by si později přáli. Po pádu první ujgurské říše její obyvatelé emigrovali různými směry. Ujgurové emigrující západně od Žluté řeky založili roku 850 stát Kančou, přijali lamaismus a uchovali si starou verzi ujgurského jazyka. Další skupina jižně od Ťan-šanu vytvořila na zbytcích kaganátu Karachanskou říši s hlavním městem Kašgar, zde se místním náboženstvím stal islám. Sverně od Ťan-šanu se také v 9. st. zformovalo Turfanské knížectví. Roku 1209 bylo však dobyto Mongoly, ale v rámci jejich říše si uchovalo autonomii ještě asi 150 let. Islámské království bylo roku 1219 dobyto Karachánovci (směsice turkických, Mongolských a Tunguzských kmenů). Mongolskými výboji se Východní Turkestán rozpadl na mnoho malých států, sjednocených až počátkem 16. st. v Kaškarský chanát. V následujícím období ustanovili Mandžuové v Číně obrovskou říši, která roku 1759 napadla Ujgurské království a udržela si vládu až do roku 1862. V tomto Období se Ujgurové často bouřili s cílem získat zpět své území. Při poslední vzpouře roku 1863 byli úspěšní ve vyhnání Džungarů z jejich rodné země a pod vedením Jákub beg Davlata založili svobodný kašgarský emirát Džetyšehr. Tento emirát byl uznán Ottomanskou říší, carských Ruskem a Velkou Británií. Ale před strachem z carské expanze do Východního Turkestánu (která již zabrala velká území v Západním Turkestánu) přemluvila Velká Británie Čínu dobýt území zpět. Finance na Mandžuskou invazi poskytli britské banky. 18. listopadu roku 1884 bylo anektováno celé území jako provincie Sin-ťang (v překladu Nové území).
V roce 1911 padla monarchie a vznikla republika, jejímž zakladatelem byl dr. Sunjatsen. Ten, uznal turkické obyvatele Východního za původní a zaručoval turkickým národům právo na sebeurčení. Po jeho smrti se však situace vyvíjela opačným směrem a Čankajšek tvrdě potlačoval jakýkoliv pokus o uplatnění tohoto práva a zahájil politiku velkého chanského národa. I přes to se dvakrát, a to v roce 1933 a 1944 Ujgurům podařilo vytvořit nezávislý stát s názvem Východoturkestánská islámská republika. Avšak ta neměla dlouhého trvání a pokus o vznik samostatného státu byl vždy vojensky potlačen. Po vzniku ČLR obsadila čínská lidově-osvobozenecká armáda Urumči a 17. Prosince byla obnovena provincie Sin-ťang. Pozdější požadavky na vytvoření federativní republiky byly zamítnuty, zřízena byla pouze ujgurská autonomní oblast Sin-ťang.
Komentář:
Ačkoli je historie ujgurského národa velmi dlouhá a podložena nejen písemnými památkami, musí stále tento národ obhajovat své postavení v mezinárodním společenství. Interpretace ujgurské historie se velmi různí, záleží na pohledu toho, kterého státu konfliktu. Vývoj národa Ujgurů, tak, jak ho vykládají oni sami je popsán výše, ale nesmíme opomenout čínský pohled na situaci. Čína se naopak snaží ukázat, že tento region měla téměř vždy pod kontrolou právě ona a že je nedílnou součástí Číny již od dob starověku. Dokládá to, poněkud zkreslenými historickými fakty, které přetváří k obrazu svému, aby tak mohla obhájit svůj nárok na toto území. Závislost ukazují například na vzájemné ekonomické provázaností obou regionů , která trvala po staletí. Čína také tvrdí, že by předkové Ujgurů mohli být dokonce příbuzní s etnickými Číňany tedy s Chany. Jako ukázka dvojího výkladu historie může posloužit rok 1949. Zatímco Ujgurové považují události tohoto roku za čínskou kolonizaci jejich území, Čína anexi nazývá mírumilovným osvobozením a tvrdí, že Sin-ťang byl neoddělitelnou součástí multietnického čínského národa již od vlády Východo-chanské dynastie , která území ovládala od roku 206 př. n. l. až do roku 24. n. l.
Zdroje:
Uighurs and China's Xinjiang Region [online 2008-10-15]. Dostupné z http://www.cfr.org/publication/16870/
The Uighurs [online 2008-10-16]. Dostupné z http://www.uygur.org/enorg/history/the_uighurs.htm
History of the Uygurs[online 2008-10-16]. Dostupné z http://www.globaltimes.cn/www/english/truexinjiang/docs/2009-07/446846.html
The Uygur ethnic minority[online 2008-10-15]. Dostupné z http://www.china.org.cn/e-groups/shaoshu/shao-2-uygur.htm
Baar. V. Národy na prahu 21. století, emancipace nebo nacionalismus? Sin-ťang – Nové území nebo Východní Turkestán? str. 159 – 162. Ostravská univerzita 2001. ISBN 80-7042-807-4
Při pohledu do minulosti zjístíme, že ujgurská historie je dlouhá téměř 4000 let. Za tuto dobu se zde vyvinula společnost srovnatelná svou vyspělostí s ostatními světovými civilizacemi té doby. Hlavním jazykem se stala ujguršita, která patří do turkické jazykové rodiny, je velmi podobná Uzbečtině, ale dá se říct, že všechny turkické kmeny se spolu navzájem dorozumí. Používali se zde také tři druhý písma, za vlády Kok turků se psalo písmem Orkhun, později bylo vytvořeno vlastní Ujgurské písmo, kterým se psalo téměř 800 let, po přijetí Islámu v 10. st. převzali Ujgurové písmo arabské, které se začalo běžně používat o století později. Před příchodem islámu zde existovala i jiná náboženství jako manicheismus, buddhismus nebo šamanismus , což dokládájí mnohé památky z těchto období, ale od roku 934 za vlády Satuk Bughra Khana, se islám stál , a je do dnes, hlavním náboženstvím regionu. Ujgurové mají také na rozdíl od etnických Číňanů světlejší pleť a nemají šikmé oči.
Napříč celým prvním tisíciletím se zde vytvářeli různé turkické státy, které musely několikrát čelit nebezpečí ze strany Číny nebo i Tibetu při jejich snažení o rozšíření území svého státu na úkor jiných. V roce 744 ustavili Ujguři svůj první stát s hlavním městem Karabalgasun, který se rozkládal na území od Bajkalu přes Mongolsko až k hranicím s Indií. Zakladatelem státu byl Kutluk Bilge Kul Khan, jehož po jeho smrti o tři roky později nahradil syn, velmi mocný vládce, který připojil k monarchii další turkické kmeny a tím ještě zvětšil rozlohu státu. Po roce 755 byli dokonce Ujgurové požádání, aby poslali svá vojska k ochraně Číny, ta jim na oplátku slíbila 200 000 rolí hedvábí ročně. V této době došlo také ke třem sňatkům mezi čínskými princeznami a ujgurskými kagany. Od roku 805 docházelo k dezintegraci státu. Díky intrikám přišla královká rodina o svou moc a vše bylo završeno roku 839, kdy v průběhu nebývale kruté zimy přišli Ujgurové o většinu svého dobytka, na kterém byli ekonomicky i životně závislí. V roce 840 říši rozvrátili Kyrgzové.
První část ujgurské politické historie dokonce ukazuje Ujgury jako ochránce čínské říše po většinu století. Na druhé straně jejich vzájemné vztahy nebyly vždy přívětivé. Způsobila to především trvalá nelibost z čínské strany. Čína si byla vědoma, že se zavázala být chráněna národem, který považovala za barbarský a cítila se tím být velmi ponížená. Ačkoli Ujgurové v průběhu staletí ztratili své nomádské návyky a kočovný styl života vyměnili za usedlý, Čína je stále označovala za necivilizované a barbarské. Proto také Ujgurové nikdy nezískali od Číny takový respekt, jaký by si později přáli. Po pádu první ujgurské říše její obyvatelé emigrovali různými směry. Ujgurové emigrující západně od Žluté řeky založili roku 850 stát Kančou, přijali lamaismus a uchovali si starou verzi ujgurského jazyka. Další skupina jižně od Ťan-šanu vytvořila na zbytcích kaganátu Karachanskou říši s hlavním městem Kašgar, zde se místním náboženstvím stal islám. Sverně od Ťan-šanu se také v 9. st. zformovalo Turfanské knížectví. Roku 1209 bylo však dobyto Mongoly, ale v rámci jejich říše si uchovalo autonomii ještě asi 150 let. Islámské království bylo roku 1219 dobyto Karachánovci (směsice turkických, Mongolských a Tunguzských kmenů). Mongolskými výboji se Východní Turkestán rozpadl na mnoho malých států, sjednocených až počátkem 16. st. v Kaškarský chanát. V následujícím období ustanovili Mandžuové v Číně obrovskou říši, která roku 1759 napadla Ujgurské království a udržela si vládu až do roku 1862. V tomto Období se Ujgurové často bouřili s cílem získat zpět své území. Při poslední vzpouře roku 1863 byli úspěšní ve vyhnání Džungarů z jejich rodné země a pod vedením Jákub beg Davlata založili svobodný kašgarský emirát Džetyšehr. Tento emirát byl uznán Ottomanskou říší, carských Ruskem a Velkou Británií. Ale před strachem z carské expanze do Východního Turkestánu (která již zabrala velká území v Západním Turkestánu) přemluvila Velká Británie Čínu dobýt území zpět. Finance na Mandžuskou invazi poskytli britské banky. 18. listopadu roku 1884 bylo anektováno celé území jako provincie Sin-ťang (v překladu Nové území).
V roce 1911 padla monarchie a vznikla republika, jejímž zakladatelem byl dr. Sunjatsen. Ten, uznal turkické obyvatele Východního za původní a zaručoval turkickým národům právo na sebeurčení. Po jeho smrti se však situace vyvíjela opačným směrem a Čankajšek tvrdě potlačoval jakýkoliv pokus o uplatnění tohoto práva a zahájil politiku velkého chanského národa. I přes to se dvakrát, a to v roce 1933 a 1944 Ujgurům podařilo vytvořit nezávislý stát s názvem Východoturkestánská islámská republika. Avšak ta neměla dlouhého trvání a pokus o vznik samostatného státu byl vždy vojensky potlačen. Po vzniku ČLR obsadila čínská lidově-osvobozenecká armáda Urumči a 17. Prosince byla obnovena provincie Sin-ťang. Pozdější požadavky na vytvoření federativní republiky byly zamítnuty, zřízena byla pouze ujgurská autonomní oblast Sin-ťang.
Komentář:
Ačkoli je historie ujgurského národa velmi dlouhá a podložena nejen písemnými památkami, musí stále tento národ obhajovat své postavení v mezinárodním společenství. Interpretace ujgurské historie se velmi různí, záleží na pohledu toho, kterého státu konfliktu. Vývoj národa Ujgurů, tak, jak ho vykládají oni sami je popsán výše, ale nesmíme opomenout čínský pohled na situaci. Čína se naopak snaží ukázat, že tento region měla téměř vždy pod kontrolou právě ona a že je nedílnou součástí Číny již od dob starověku. Dokládá to, poněkud zkreslenými historickými fakty, které přetváří k obrazu svému, aby tak mohla obhájit svůj nárok na toto území. Závislost ukazují například na vzájemné ekonomické provázaností obou regionů , která trvala po staletí. Čína také tvrdí, že by předkové Ujgurů mohli být dokonce příbuzní s etnickými Číňany tedy s Chany. Jako ukázka dvojího výkladu historie může posloužit rok 1949. Zatímco Ujgurové považují události tohoto roku za čínskou kolonizaci jejich území, Čína anexi nazývá mírumilovným osvobozením a tvrdí, že Sin-ťang byl neoddělitelnou součástí multietnického čínského národa již od vlády Východo-chanské dynastie , která území ovládala od roku 206 př. n. l. až do roku 24. n. l.
Zdroje:
Uighurs and China's Xinjiang Region [online 2008-10-15]. Dostupné z http://www.cfr.org/publication/16870/
The Uighurs [online 2008-10-16]. Dostupné z http://www.uygur.org/enorg/history/the_uighurs.htm
History of the Uygurs[online 2008-10-16]. Dostupné z http://www.globaltimes.cn/www/english/truexinjiang/docs/2009-07/446846.html
The Uygur ethnic minority[online 2008-10-15]. Dostupné z http://www.china.org.cn/e-groups/shaoshu/shao-2-uygur.htm
Baar. V. Národy na prahu 21. století, emancipace nebo nacionalismus? Sin-ťang – Nové území nebo Východní Turkestán? str. 159 – 162. Ostravská univerzita 2001. ISBN 80-7042-807-4
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
